Boží vesmírné dílo

Pod tímto názvem je tato moje kniha již na knižním světě. Ti, kteří o ni projeví zájem, si mohou napsat na mailovou adresu SVL, případně zavolat na telefonní číslo SVL.

Boží vesmírné dílo

aneb

Kdo jsme, odkud jdeme, kudy a kam

Předmluva

Můj život byl od dětství provázen silnou touhou poznávat, porozumět tomu, jak funguje tento svět, proč je takový, jaký je, a jaké je naše místo v něm. Vášnivě jsem pronikal do tajů krásné i naučné literatury, zajímalo mě naprosto vše, „nic lidského mi nebylo cizí“, jak bych řekl s klasikem. Ale byla tu i touha sdělovat své poznatky druhým. Patrně proto se mou životní profesí stalo učitelství. Pedagogické působení bylo osou mého života, přes všechny peripetie a dramatická hledání, jež mě odváděly do jiných míst. Na jedné takové odbočce, jíž se stalo knihovnictví, jsem pojal úmysl uchopit veškeré dosažené lidské poznání v Komenského duchu, tedy v jeho celistvosti a souvztažnosti. Upnul jsem se k náhle zahlédnuté vizi, že to podstatné, co mám (máme) poznat, je již na dosah badatelů ve 4 zásadních směrech – v +∞ (jež je předmětem astronomie), v -∞ (zkoumaném jadernou fyzikou), v ∞ složitosti (jíž se snaží porozumět biologie či genetika) a v ∞ „tajemnosti“ (skrývající se za oponou přirozeného světa). Po řadu let jsem sledoval poznatky v těchto oblastech a budoval z výpisků rozsáhlou kartotéku. Množství informací narůstalo, až se mi z nich začal postupně rýsovat letmý náčrt grandiózního vesmírného díla a jeho Tvůrce. Vše, čemu jsem porozuměl skrze poznání vědců i lidí zabývajícími se tzv. nadpřirozenými jevy, mě stále více přesvědčovalo a ubezpečovalo, že vesmír se vším existujícím má podobu tvořeného díla, za nímž lze tušit úžasný rukopis Tvůrce, jenž je zdrojem všech zákonitostí a informačního zabezpečení vesmírného projektu, jakož i garantem jeho dovršení. Bylo to však pouze poznání – Tvůrce (Bůh) jako výsledek rovnic a exaktních logických úvah! To však nenaplnilo můj osobní život smysluplnou energií. Vyčerpaný a zklamaný jsem klesl až na dno. Nebyl to však konec.

     Balancování na hraně existence jsem se rozhodl řešit odchodem do bezdomoví. A právě zde jsem prožil Boží dotyk. Bůh (Tvůrce všehomíra) se mi dal poznat skrze nevyslovitelný úžasný prožitek jako Láska, která na mě myslí, objímá mě, potěšuje a posiluje. Od té chvíle vím a věřím, že Bůh (Tvůrce) je nejen vesmírný Inženýr a Projektant, ale též milující Otec (Matka), který chce s každou duchovní bytostí navázat osobní vztah a dát jí příležitost podílet se na Jeho lásce a tvůrčích záměrech. Trvalo však ještě nějaký čas, než jsem porozuměl Božímu plánu, jak zlomit nad člověkem moc Zla, které zneužívá a destrukčně využívá lidské sebestřednosti. Věnoval jsem mnoho času náboženským výpovědím o vztahu člověka a Boha, dochovaným ze všech dob a koutů světa. Bylo v nich mnoho moudrosti i důvtipu, ale nikde jsem se nesetkal s dotykem stejné Lásky jako tehdy na cestě v bezdomoví. Až jednou, jako blesk z čistého nebe, „promluvilo“ ke mně slovo z Janova evangelia: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,6) Bylo to slovo Života tryskajícího ze stejného zdroje jako tehdy v bezdomoví a otevřelo přede mnou cestu pokoje a radosti vedoucí do Božího království. Přijal jsem Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána, ale tím to neskončilo. Jak jsem se probíral biblickými texty i jejich teologickými výklady, stále víc jsem byl zklamáván lidským uchopením Ježíšova spasitelného poslání. Za spletí slov s náboženskými významy jsem tušil perlu, o níž ve svém podobenství mluvil Ježíš (Mt 13,44-46), ale i já jsem podlehl pokušení a k těm tisícům výkladů jsem přidal i svůj (kniha Cesta aneb Hledání Archimédova bodu). Zklamán církvemi a jejich učením, zklamán i sám sebou, rezignoval jsem a pasivně očekával konec pozemského putování.

     Bůh ale vše viděl jinak. V mém selhání a slabosti spatřil příležitost, jak zabránit tomu, aby moje svévole znehodnotila to, co mi hodlá svěřit. Vyburcoval mě z letargie živým snem a povolal mě k „apoštolátu“ Lásky a k hlasatelství příchodu posledního času lidské civilizace. Dal mi též zahlédnout perlu – čisté evangelium – jež má zazářit v plné kráse, čistotě a ryzí prostotě právě v tomto čase, když byla dva tisíce let obalována hlušinou lidského poznání a porozumění. V jejím světle jsem také zahlédl Ježíše Krista, jak skrze svého Ducha stojí před dveřmi našeho srdce a ťuká. Mnozí Ho neslyší, neboť v jejich srdcích je příliš hlučno, někteří slyší a rozmlouvají s Ním skrze dveře (náboženští lidé), ale On čeká, až otevřeme dveře dokořán a pozveme Ho dovnitř. On totiž touží po jediném. Chce s každým z nás sdílet vše, čím v životě procházíme. Nechce nás ovládat mocí, ale světlem své Lásky, jež plně respektuje naši svobodu a přitom nás směruje k dobrému už pouhou svou přítomností. Jen ti, kdo otevřou svá srdce a pozvou Ježíše Krista dovnitř, stanou se Božími dětmi (J 1,12), bytostmi, s nimiž Bůh (Tvůrce) může počítat jako s účastníky a podílníky na svém vesmírném díle. Je to tak prosté – ztišit se, zaslechnout Boží hlas a říct: Děkuji, žes přišel, požehnej mě svou přítomností v příbytku mého srdce! Jen tohle a nic víc chce od tebe Ten, jenž má ve svých „rukou“ celý vesmír i tvůj život!

     Nadešel čas, aby lidé všech věr i nevěr pochopili, že tento svět má svého Tvůrce a že každý z nás, ať si představuje a tvrdí cokoli, ať argumentuje sebeobratněji, je prvkem, součástí Jeho díla. Nemůže z něj uniknout! Může však přijmout nabídku podílu na tomto Tvůrčím díle a skrze tento svůj postoj vstoupit do života požehnaného svobodou, láskou, pokojem a radostí, nebo odmítnout a v pyšném sebezahledění prožít svůj život zmítáním se v pavučinách okolností.

     Pojďte tedy a poslyšte, co mi Stvořitel světa umožnil spatřit prostřednictvím svého Ducha díky tomu, že svou milostí změnil mé Já, přijal mě jako své Dítě a učí mě vnímat novýma očima. Mohl jsem jako  poutník v Komenského Labyrintu světa sundat „brýle Mámení“ a svým novým srdcem porozumět mnohému z toho „Kdo jsme, odkud jdeme, kudy a kam“.

                                                                                                                  Josef Muzikář

P.S.

Mé poděkování patří Janu Vopatovi a Janě Stejskalové za jejich morální podporu i věcné připomínky při psaní této knihy, ale rovněž za pomoc při jazykových korekturách.

Úvod

Jsem přesvědčen, že každý z nás se rodí do tohoto světa ne jako „tabula rasa“, ale jako bytost, která je limitována životy všech předchozích generací a zároveň pověřena posláním podílet se na takové proměně této planety a jejích bytostí, aby mohlo dojít k jejímu aktivnímu zapojení do tvořeného vesmírného díla. Každý z nás má svůj úkol, za jehož splnění také ponese důsledky jak ve svém přítomném, tak i budoucím životě. Ale nejen on, i lidstvo jako celek. Každý náš čin vytváří nesmazatelnou stopu v proměně světa, na niž musí reagovat ostatní spolužijící obyvatelé planety, ale i ti, co se do tohoto světa teprve narodí. Jsme nevydělitelnou součástí lidstva a neseme na svých bedrech také obecnou zodpovědnost. Je proto třeba, abychom uposlechli sokratovskou výzvu a snažili se poznat sami sebe, tedy rozvíjet a zúročovat vlastnosti a schopnosti, jimiž je každý obdarován svou měrou i různorodostí. Jen tak naplníme svůj lidský smysl života a budeme moci v pokoji skládat účty, až budeme z pozemské podoby žití odcházet.

     Kniha, kterou právě otevíráš, je uspořádaným přehledem toho, co mi Pán dal zahlédnout během mého putování za pravdou a za smyslem života. Nechce a ani nemůže být vyčerpávajícím pojednáním o vesmíru ve všech jeho podobách, ani o dějinách lidské civilizace. Pokouší se pouze upozornit na to, čím je limitováno lidské poznání a zároveň přes tuto omezenost i na jeho schopnost (po odložení předpojatosti a zaujatosti) spatřit projevy Božího tvůrčího plánu ve vesmírném díle a žasnout nad nimi. Snaží se také přesvědčit čtenáře, že cesta, jíž se ubírá lidská civilizace, je důsledkem prvotního selhání od samého počátku vstupu člověka na tuto planetu. Podstatná část knihy je věnována důkazům toho, jak lidská společnost znehodnotila výjimečný, nepochopitelný, fascinující projev Boží lásky v podobě spasitelného díla Ježíše Krista. Celou knihu pak prostupuje jistota, že přese všechno destruující úsilí Zla provázené egocentrickým, kořistnickým postojem člověka má Bůh (Tvůrce) vše ve své režijní moci. Není proto třeba propadat pesimismu a deziluzi z negativních jevů a dějů, jež nabývají na síle i rozsahu. Tato Země projde nutnou transformací na „planetární bytost“, ať už tomu někdo věří, či nikoli, ať už k tomu zaujímá jakýkoli postoj. Lidské počínání pouze ovlivní průběh této transformace; bude více, či méně dramatická a drastická.

     Rozsah sdělovaných poznatků a blížící se konec mého pozemského putování mě přivedl k rozhodnutí vydat pouze tento díl s tím, že díl druhý, zahrnující dějinné události od novověku po dnešek, včetně hlavních znaků a jevů právě se otevírajícího „posledního času“, bude dokončen později, buď mnou, dá-li mi Pán čas, energii a jasnost poznání i vyjádření, nebo někým dalším, kdo se bude cítit povolán rozpracované dílo završit.

OBSAH

Předmluva

Úvod

1. Člověk na cestě poznání

    1.1. Člověk a jeho svět

    1.2. Duch, hmota a co dál

    1.3. Svět přirozený a nadpřirozený

    1.4. Nehomogennost a anizotropnost přirozeného světa

    1.5. Charakter informací

    1.6. Proces poznávání

    1.7. Vědecké poznávání a jeho limity

    1.8. Komunikace a její problémy

2. Stvoření přirozeného světa

    2.1. Počátek vesmíru

    2.2. Stáří vesmíru

    2.3. Počáteční stav vesmíru

    2.4. Start

    2.5. Čas a prostor

    2.6. Rozpínání vesmíru

    2.7. Vznik elementárních částic

    2.8. Vznik interakcí (silových polí)

    2.9. Nastavení konstant a zákonů

    2.10. Hlasy pro Stvořitele

    2.11. Vznik atomů a molekul

    2.12. Vznik hvězd a planet

    2.13. Vznik galaxií a vyšších vesmírných struktur

    2.14. Role nadpřirozeného světa

3. Sféra života

    3.1. Vznik života

    3.2. Buňka

    3.3. Živé organismy (bytosti)

    3.4. Biosféra

4. Sféra bytostí lidského typu (BLT)

    4.1. Vznik BLT

    4.2. Původ člověka

    4.3. Role člověka na Zemi

    4.4. Noosféra

5. Planetární bytost

6. Lidské selhání a jeho důsledky

    6.1. Příčina selhání

    6.2. A co Bůh?

    6.3. Důsledky prvotního hříchu

    6.4. Boží plán záchrany

    6.5. Člověk za „branou ráje“

7. Bible a jiné texty

    7.1. Kain a Ábel

    7.2. Od Adama k Noemovi

    7.3. Abram a Malkísedek

    7.4. První státy

    7.5. Mojžíš

    7.6. Panovníci a proroci

8. 6. století př. Kr.

    8.1. Hinduismus

    8.2. Zoroastrismus

    8.3. Buddhismus

    8.4. Konfucianismus

    8.5. Taoismus

    8.6. Řecká filosofie

    8.7. Cesta okultismu (hermetismu)

9. Rok 0

10. Ježíš Kristus

      10.1. Jistota Ježíšovy existence

      10.2. Bůh i člověk

      10.3. Vykupitel a spasitel

      10.4. Bůh mezi lidmi

      10.5. Vzkříšení – zdroj naší naděje

      10.6. Boží království

11. Boží děti

      11.1. Zastavení

      11.2. Adepti

      11.3. Pokání

      11.4. Víra v evangelium

      11.5. Obrácení

      11.6. Nové stvoření

      11.7. Bůh v nás

      11.8. Boží obdarování

      11.9. Boží očekávání

      11.10. Resumé

12. Ježíš a izraelská společnost

13. Křest a eucharistie

      13.1. Křest Janův a Ježíšův

      13.2. Eucharistie

14. Církev – Boží lid

15. Církev na cestě k instituci

      15.1. Počátky

      15.2. Rozmanitost porozumění

      15.3. Otevření cesty k teologii

      15.4. Formalizace a normalizace

      15.5. Křesťané a „římská“ společnost

      15.6. Nastolení teologie a ortodoxie

      15.7. Církev jako organizace

16. Otevření církve světu

      16.1. Konstantinova revoluce

      16.2. Námluvy státu a církve

      16.3. Uchopit neuchopitelné (Ortodoxie, nebo smrt)

      16.4. Pryč ze světa

      16.5. Evangelium na postupu

      16.6. Zápas s hříšným tělem

17. Velký rozkol (6. – 11. století)

      17.1. Papežství a císařství

      17.2. Církev a šlechta jedna rodina

      17.3. Misie po francku

      17.4. Karolinská a otonská renesance

      17.5. Obrazy – ano, či ne?

      17.6. Islám – Boží dopuštění

      17.7. Počíná se středověk

18. Cesta nahoru vede dolů (11. – 15. století)

      18.1. Středověká (feudální) společnost

      18.2. Kdo s koho

      18.3. Klérus a ti druzí

      18.4. Meč ve jménu kříže

      18.5. Svátosti, očistec a mariánský kult

      18.6. Nová vlna mnišství

      18.7. Úsvit vzdělanosti

      18.8. Rozum versus víra

      18.9. Hledání nových cest

19. Mezi dvěma věky (15. – 17. století)

      19.1. Ecce homo!

      19.2. Zpět k pramenům

      19.3. Život na přechodu

      19.4. Svět se rozšiřuje

      19.5. Probuzení vědy

      19.6. Až na dno

      19.7. Nebe na zemi?

      19.8. Reformace – další slepá ulička

      19.9. Zabetonovaná církev

      19.10. „Kristus proti Kristu“

      19.11. Znovuzrozený okultismus

      19.12. Svítání na lepší časy

Odkládání

Kdo z vás sleduje tyto webové stránky delší dobu, zjistil, že došlo k určité redukci. V prvotním nadšení jsem zatížil SVL, jež má být zcela duchovním společenstvím v autoritě Ducha Božího a prostorem pro vzájemná sdílení, několika "světskými" náležitostmi. Postupně jsem si uvědomil svou nepozornost a vše napravil. Asi před rokem byl odstraněn seznam členů SVL a nyní došlo i na rubriku Finance. SVL nepotřebuje někde shromažďovat peníze, ať už za jakýmkoli účelem. Když vznikne potřeba financování, Pán se jistě o tyto prostředky postará. Své akce jsem stejně financoval ze svých prostředků, a to, co bylo na účtu, bylo použito na poplatek za webové stránky a na vytištění Janova evangelia. Zbytek prostředků pak použiji jako příspěvek na vytištění knihy Boží vesmírné dílo, kterou z převážné části rovněž financuji a jež je určena k rozdání mezi zájemce. Způsob, jak knihu získat, naleznete na těchto webových stránkách po vytištění.

Boží vedení

(rozhovor s Ježíšem Kristem skrze Ducha Božího)

Josef:   Pane, jsou to již tři roky, co jsi vstoupil do mého srdce. Myslel   jsem, že všechno, co jsem ti nabídl, bude požehnané. Ale mé počínání se ukázalo jako cesta do slepé uličky.

J.K.:      Já jsem to však od tebe nežádal.

Josef:    Ale vždyť to bylo v duchu tvého evangelia.

J.K.:      Já nemám žádné evangelium.

Josef:    Ale co je tedy Nový zákon, který považují za posvátný všechny církve?

J.K.:      To není můj zákon. Já jsem lidem žádný zákon nedal.

Josef:    A co tedy znamenají víra a oběti všech těch věřících, kteří tě následovali?

J.K.:       Já znám jen ty, co mi otevřeli dveře svého srdce.

Josef:     Bylo tedy mé konání během těch tří let špatné?

J.K.:       To říkáš ty.

Josef:     Ale co byla tvá vůle pro můj život? Co jsem měl konat?

J.K.:       Měl jsi být Janem posledního času.

Josef:     Nerozumím.

J.K.:       Řekl jsem tehdy Petrovi: "Chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu."

Josef:     Jak bych mohl být apoštolem Janem?

J.K.:       Jsi poslední v té řadě. Od mého odchodu do Království tu můj Duch oživoval naději Lásky. Jan byl první a ty poslední.

Josef:      Pane, ale já nejsem hoden. Tolikrát jsem selhal a i teď v těch posledních třech letech od tvého vyzvání jsem všechno dělal po svém.

J.K.:        Já tě však nesoudím. S tvými nedůslednostmi a pochybeními si s Otcem poradíme. Své poslání jsi však splnil: OČISTIL JSI EVANGELIUM!

Josef:       Tak ty mi odpouštíš má selhání?

J.K.:         Nemám ti co odpouštět.

Josef:       Nerozumím. Jak můžeš přehlížet mé hříšné skutky?

J.K.:         Já je nepřehlížím, já je smývám krví své oběti.

Josef:      Pane, jsem z tvého sdělení zmatený. Můžeš mi mé povolání i splněné poslání potvrdit nějakým znamením?

J.K.:       Neprovázejí tě teď životem dva Janové?! Jsou svědky tvého poslání.

Josef:      Proč je ale kolem mého působení tak velké mlčení a nezájem?

J.K.:        To je jen zdání. Duch se skrze tebe stal "slovem", které žije svým životem.

Josef:       Můžu nějak napomoci jeho působení?

J.K.:         Žij v pokoji.

Josef:       Tak už se blíží můj odchod z tohoto světa?

J.K.:         Nebuď netrpělivý.

Josef:       A jak mám tedy naplnit čas? Řekni mi, co mám dělat.

J.K.:         DĚLEJ, CO CHCEŠ!

Josef:       Pane, teď jsem se vyděsil. To je přece hlavní příkaz Satanské bible!

J.K.:         Ano, ale se mnou je to svoboda, se satanem otroctví.

Josef:       Mohu tedy opravdu dělat, co chci? Je to tvá vůle?!

J.K.:         Je to tvá vůle a má přítomnost ve tvém srdci. Ta posvěcuje a požehnává tvé konání.

Josef:        - - - 

Čisté evangelium

Při svém mnohaletém probírání se duchovním odkazem všech kultur nalezl jsem řadu pozoruhodných, důmyslných poznání smyslu života v Božím vesmírném díle i návodů a doporučení, jak je uvést do svého života, ale skutečnou perlu z podobenství (Mt 13,45-46) jsem spatřil teprve, když jsem rozbil hlušinu zvanou křesťanská učení. Teprve potom jsem byl zcela uchvácen její čistou, prostou a podmanivou krásou a přemožen její majestátností padl na kolena a velebil neuvěřitelnost Božího milosrdenství. Zde jest to čisté evangelium, pro nějž jsem zmařil svůj starý život, aby jím mohl být prozářen život nový:

Od Otce vyšel Syn, aby svou obětí zlomil moc Zla a tomu, kdo v Něj uvěří a přijme Ho jako svého Pána, proměnil srdce v místo, kde může s takto znovuzrozeným Božím dítětem sdílet jeho život, provázet ho všemi okolnostmi až do Božího království, aby ho zde učinil hodným a připraveným převzít podíl na Božím vesmírném díle.

Vskutku jsem nenašel lepší "zprávu", která by se mohla svou Láskou a Velkorysostí rovnat této. Žádná tolik nedává, aniž by musela, žádná nečiní z takového mála tak mnoho a nedává nicotné lidské bytosti tak nesmírný vesmírný rozměr.

Joachim z Fiore se narodil někdy ve třetím desetiletí 12. století. Jako mladý muž se vydal do Palestiny, kde se přiklonil k řeholnímu životu. Stal se cisterciáckým mnichem a r. 1177 dokonce opatem v Corazzu. Po několika letech však odešel a věnoval se psaní. R. 1182 pak založil vlastní nový klášter v severoitalském Fiore. Zemřel r. 1202.

     Jako první měl představu, že dějiny lidstva na svém konci vstoupí do období Ducha, který měl sice začít již kolem r. 1260, jak se nesprávně domníval, ale přesto se má vyznačovat některými pozoruhodnými znaky. Nastane nový náboženský řád, který bude znamenat přerod celého světa a v němž se bude žít ve svobodě a duchovním porozumění. Současná zkažená církev bude nahrazena novou církví duchovní a jako byly starozákonní obřady (např. obřízka) nahrazeny novozákonními svátostmi (např. křtem), budou i tyto svátosti nahrazeny svátostmi novými.

     "Třetí věk přijde před koncem světa. Nebude již skryt v liteře, nýbrž v něm nastane plná svoboda Ducha." ( Výklad ke knize Zjevení, Úvod, kapitola 5)

Evangelium podle Jana

Koncem března bude vytištěno toto evangelium z překladu Bible kralické ve formátu A6. Kdo pocítí v srdci touhu, mít jej při sobě, anebo jej bude chtít někomu darovat, může si o něj napsat na mailovou adresu SVL. Požadovaný počet (max. 5 ks) bude zaslán zdarma.

Předvolební výzva

Blíží se den voleb a s ním rostou rozpaky mnohých lidí. Koho volit? Ty, kteří již mnohokrát prokázali schopnost prosadit své zájmy, nebo ty, kteří na svou příležitost teprve čekají a obratně ji maskují za předvolebními frázemi a sliby, nebo ty, kteří to myslí skutečně upřímně a poctivě, neboť ještě neokusili pokušení moci a peněz? A známe skutečně dobře jednotlivé kandidáty, jimž chceme dát svou důvěru a delegovat svou pravomoc podílet se na správě věcí veřejných? Položí si volič otázku, zda zná toho, koho bude volit, osobně a důkladně, ne jen z mediálně manipulovaných informací?

     Bylo by možné pokračovat dalšími otázkami, ale věc se má jinak. Nejsou dobré a špatné volby, jsou jen špatné a ještě horší! Tento svět nepatří nám, abychom o něm licitovali a proklamovali "svaté právo" na to, či ono. Ne, nejsme majiteli světa, a nejenže po staletí prokazujeme neschopnost být i dobrými hospodáři a správci, dali jsme více méně i hlasy a příležitosti těm, kteří zavedli naši planetu na okraj kolapsu. A není žádné lidské síly, která by hrozící pád zastavila. Tento svět pod mocí egoismu nespasí žádná rozumná reforma, ba ani sociální revoluce, tento svět má jedinou naději:

R E V O L U C I    S R D C E

Nepropadejte iluzi, že za všechno mohou ti nahoře a že stačí vyměnit ty zkorumpované a nemravné za lepší a schopnější. Tahle iluze již v minulosti mnohokrát selhala, ale jsme nepoučitelní. Ti nahoře nejsou totiž jiní, než jste vy. Chcete-li změnit svět, změňte sebe! Obraťte se ke svému starému životu zády a přijměte z rukou jediného skutečného Vlastníka a Pána vesmíru milost nového života. Byl zaplacen tím nejcennějším, krví Božího Syna Ježíše Krista. Tím také prokážete, že jste hodni a způsobilí stát se účastníky a podílníky na tvorbě vesmírného Božího díla. Skrze vaše nová srdce bude moci protékat Boží láska k vašim bližním a přinášet světlo do tohoto duchovně potemňujícího světa.

     Tou nejaktuálnější a nejrevolučnější výzvou již po dva tisíce let zůstávají Ježíšova slova z Markova evangelia (Mk 1,15):

Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží.

Čiňte pokání a věřte evangeliu.

PŘEDOBRAZ NOVÉHO PARADIGMATU - (slovníková definice paradigmatu: " ve vývoji vědy jde o komplex názorů a koncepcí, určujících v určité historické etapě volbu vědecké problematiky i způsob jejího řešení.") V mém snu z předchozího sdělení je tento pojem použit k označení nového přístupu člověka k uvědomění si svého postavení ve vesmíru jako Božím díle a o překonání tradičních, stávajících náboženských představ, majících své opodstatnění a účelnost v dosavadní epoše společenského vývoje, ale neschopných pojmout nové vědecké poznatky a rovněž porozumět společenským dějům a dramatickým zvratům, které se již dějí a v mnohem výraznější a nečekanější podobě teprve nastanou. Jde o podobný posun, jaký věda zažila, když byla Newtonova mechanika nahrazena Einsteinovou teorií relativity. Nejde ve skutečnosti o zrušení jedné teorie a nahrazení novou. Obě dvě vedle sebe existují dál, ale prokazují své přednosti ve svých specifických oblastech (zde např. při malých rychlostech a rychlostech blížících se rychlostem světla). O co tedy jde v novém paradigmatu, jež jsem zahlédl a jež proklamuji? Dnes mi pomohl najít prostředek k vysvětlení Duch Boží na jedné z cest mého kraje. Připomněl mi tak biblické: Dívej se kolem sebe a uč se od přírody, ta nese pečeť Božího plánu. Byl to okamžitý vhled, který mi podstatu problému odkryl nečekaně jasným a obecně srozumitelným způsobem. Je to jako s housenkou a motýlem. Housenka (tj. dosavadní lidská společnost) má dominantní zájem - sežrat vše ve svém dosahu a nabýt potřebných tvarů a parametrů. Motorem dosavadní společnosti je uspokojování potřeb a nekompromisní drancování toho, co příroda poskytuje, aby tyto potřeby byly více a více naplňovány. Pak přichází období zakuklení a procesů, které se odehrávají v kukle. Housenka dosáhla své hranice - člověk zabydlil svět a do značné míry již vyčerpal přírodní prostředí. V kukle se odehrávají úžasné transformační procesy - některé buňky zanikají, jiné se přeměňují, tělo housenky zaniká, formuje se tělo motýla. Takovéto procesy nás v plné síle očekávají. Nakonec nastává úžasný okamžik. Kukla praskne a vyletí motýl. Je to tvor naprosto nepodobný housence. Roztáhne křídla a rozletí se do volného prostoru, což je pro housenku něco naprosto nepředstavitelného. Tak to bude i s Božím královstvím. Až vše projde dramatickými změnami a Pán Ježíš Kristus se ujme vlády na této proměněné Zemi, bude tato Země schopna a připravena jako jedna bytost zapojit se do vesmírného Božího díla. Boží království tedy vůbec nebude jen samé hosana a haleluja a nic jiného po celou věčnost, ale start do něčeho, co přerůstá všechny naše představy. V rámci Božího vesmírného díla jsou tyto naše pozemské dějiny pouhou epizodou. Jedno je však jisté, to Bůh zpečetil Ježíšovou krví. Použitelnými "buňkami" v těle "motýla" (Božího království) mohou být jen ti, kteří projdou proměnou srdce. Myslete na to vy, kteří jste tak ještě neučinili.

NOVÉ PARADIGMA (sen nad ránem 11.6.2012) - Ocitl jsem se na jednání vědců, kteří se sešli, aby se zabývali globálními problémy lidstva. Zprvu jsem absolvoval několik rozhovorů před vlastním jednáním. Zdálo se, že naslouchající zaujalo, jak jsem reagoval na různé problémy. Pak jsem byl na přání některých účastníků zařazen mezi přednášející. Nepamatuji se již, o čem jsem hovořil. Vzbudil jsem však zájem, ale ten byl překryt dalším vystoupením. Účastníci se nakonec rozcházeli, aniž se na něčem shodli nebo se pro něco rozhodli. Zastavoval jsem je a prosil, aby ještě neodcházeli. Někteří skutečně uposlechli a vytvořil se tak hlouček lidí. Vystoupil jsem na jakési schody a začal mluvit. Byl to týž Duch jako v prosinci 2011. Tentokrát bylo tím klíčovým slovem NOVÉ PARADIGMA. Vlastně ne nové, protože sem bylo sesláno před dvěma tisíci lety: Mírou všech věcí není člověk, ale Bůh! Je třeba se dívat na svět Božíma očima, jak to činil a učil Bůh, který se stal člověkem - Ježíš Kristus. My, lidé nejsme vrchol všeho stvoření, my nejsme ti, kdo mají v rukou řád "všehomíra". Je tragické, že lidstvo nenaslouchalo těm, kteří různým způsobem, bez halasného křiku, naléhavě, leč s nepochopením naslouchajících, upozorňovali na to, že cesta do světa je cestou do svého nitra, že svět mohu pravdivě vidět jen skrze své srdce, že v něm mohu žít požehnaný život jen tehdy, když se pokorně a pokojně zařadím do jeho řádu - do Božího řádu. To je STARONOVÉ PARADIGMA, které posvětil svou krví Bůh-Člověk Ježíš Kristus. Stalo se hybatelem změn v mnoha církvích poslední doby a jakýmsi mlhavým způsobem po něm volá i hnutí New Age. O tom jsem mluvil na těch schodech a také o tom, že lidstvo čeká "peklo rozkladu", jestliže se neobrátí a nezačne skutečně vidět a slyšet, jestliže neshodí "brýle mámení" z očí a "naslouchadla svévolného pokušení" z uší, jestliže se nenechá omýt krví svého Spasitele a uvést Jeho milostí do přirozenosti Božích dětí. Lidé se však postupně rozcházeli. Viděl jsem do jejich myslí, jak tam postupně sílily a nabývaly nad nimi moci osobní cíle a potřeby. Zůstal jsem hlasem volajícím na poušti. Ale tak to nemůže být! To silné rozhodnutí mě probudilo. Vstal jsem z postele posílen v rozhodnutí, že jsem na správné cestě a že nemám nic odkládat.