Názory na Boží poselství 1996  

Pokud se některý z bodů dotkl tvého srdce, oslovil tě, či nějak zasáhl do tvého života, sděl svá
poznání a prožitky, abys jimi obdaroval i ostatní návštěvníky těchto webových stránek

Slovo č.
Datum:               Jméno:
Místo:
Vyjádření k textu:
Slovo č. : 13 Datum : 17.3.2014 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
V průběhu lidské historie nebylo prolito více krve, než kvůli pravdě. Zatloukáme jí jeden druhého do země, propichujeme se jí skrz naskrz a ve svatém nadšení jsme připraveni v jejím jménu převálcovat ty druhé, ty, co ji nesdílejí, ty, co se jí nechtějí klanět a prokazovat jí pocty. Kéž bychom uslyšeli toto Boží slovo vždy, kdykoli se snažíme uchopit neuchopitelné a vyjádřit nevyjádřitelné, abychom se dokázali ztišit a pokleknout před Tajemstvím, které nelze dobýt a znásilnit, ale je připraveno se darovat lidem pokorného srdce. Jen ve chvíli, kdy zažehne naše srdce láska, jsme schopni prozřít a porozumět milosti a pak mlčky vstoupit.

Slovo č. : 12 Datum : 10.3.2014 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Jak neblahé dědictví si neseme po prvotním selhání z počátku lidské společnosti! I ti moudří lidé po celou historii hledají základní kámen pro svůj život v očekávání Božích pokynů (zákonů, norem, návodů) a přitom přehlédají, že klíč k pravdě jim vložil Bůh do srdce v podobě lásky a víry. A tímto přístupem neotřáslo ani to, že Bůh sestoupil až k nám a v oběti Ježíše Krista potvrdil své očekávání (vůli) tím nejpádnějším způsobem. Co už by měl udělat, aby lidstvo přestalo hledat jinde?!

Slovo č. : 11 Datum : 11.2.2014 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
V poslední době jsem dosti času věnoval teologickým sporům v prvních stoletích církve. Znovu a znovu jsem si uvědomoval obrovské intelektuální nasazení, ale i sveřepost, osobní zášť, neústupné bazírování na slovíčkách, nemluvě už o podplácení a intrikách, které nakonec vedly k nějaké definici, která uspokojovala většinu, ale stala se bičem na ty, kteří nesouhlasili, a tím byli vypráskáni jako kacíři (heretici), provázeni výkřiky: "budiž proklet!" To všechno ve jménu "svaté pravdy". Jaký asi měl prostor Duch svatý, kterým se všichni oháněli?! A jak bylo pošetilé celé to počínání uchopit neuchopitelné (vyjádřit nevyjádřitelné)! Pane, jsem ti vděčný, žes mi umožnil zapsat, že jediná cesta, jak Ti porozumět, je naslouchat tvému Duchu a že to, co se pokusíme zachytit ze svého porozumění, je ničím, pokud to pokorně nesvěříme opět tvému Duchu, aby naše mrtvá slova oživil svou milostí.

Slovo č. : 10 Datum : 31.12.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Pane, proč lidé tak snadno podléhají pokušení promlouvat tvým jménem? Vždyť i já jsem přijal tvá slova v tomto poselství a zapsal je, jako bys je promlouval ty. Jak jsem to ale měl udělat jinak?!

Slovo č. : 8 Datum : 27.12.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Ty mě dobře znáš, a tak víš, jak často jsem puzen k tomu přetvořit tvou výzvu ke svému obrazu. A přitom není nic jednoduššího než tvé slovo proměnit v čin. Odpusť mi, Pane, mou pýchu, s níž chci povýšit své pochopení a uchopení nad tvůj úmysl.

Slovo č. : 6 Datum : 27.12.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Pane, tak očividně mě upozorňuješ, že jsi svou milost spojil s mým svobodným rozhodnutím. Jak často se mýlíme, když čekáme, že tvá milost nás má probudit z nečinnosti.

Slovo č. : 31 Datum : 27.8.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Procházím českou zemí na misijních cestách s nejdůležitější zprávou za 2 tisíce let: Ten čas je tu. Vstupujeme do času, jenž bude završen návratem Ježíše Krista na tuto Zem. Náš Pán se rozhodl ve své neskonalé milosti dát poslední šanci každému jedinci v tomto poblouzněném, pomateném a znervóznělém lidstvu. Ale znovu a znovu narážím na zavřená vrata, přibouchnuté dveře, studená srdce a podezřívavé mysli. Jak může Pán splnit svůj příslib z tohoto bodu, když my chceme být sví a chceme hlavně to své?!

Slovo č. : 33 Datum : 26.8.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Tolik lidí mi při rozhovorech o smyslu života sdělilo, že by rádi věřili v Ježíše Krista, ale že nemohou, že to sice zkusili a nic. Tak to prostě vzdali. Ježíš řekl zcela jasně: Kdo hledá, najde. A tomu se dám poznat. Hledání ale není těkání, ani zábava pro chvíle nudy, ani chvilkové tápání, když se mi zrovna nedaří. Hledání předpokládá "hladové srdce", touhu, která mi nedá spát, dokud nedojde do cíle. Ježíš nevstupuje tam, kde by byl jedním z mnohých. On zaplatil tak vysokou cenu, že má nárok být první, ba dokonce jediný!

Slovo č. : 36 Datum : 25.8.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Můj bratr v Kristu i v Boží službě napsal v jednom deníkovém záznamu, že by se chtěl zabydlit u paty Ježíšova kříže, mít tam svou postel, stůl a židli, nic víc. Silně mě to zasáhlo a zahlédl jsem, že veškerá naše bída bloudících a tápajících spočívá v tom, že pořád hledáme lepší a lepší způsob existence, ale že přitom nemáme žádný domov. Ten můj bratr ho zahlédl a zatoužil po něm ve svém srdci. Tam je bezpečí a pokoj.

Slovo č. : 39 Datum : 24.8.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
To, co je nejdražší, a čím nejvíce plýtváme, je čas. Uvědomuji si to právě ve chvílích, kdy mi čas "protéká mezi prsty" a já už jej nemohu vrátit. Znovu a znovu se rozhoduji začít nový den jako originální Boží dar, ale nejen začít, i jej v této slavnostnosti celý prožít. Často mi chybí ten úžas prvního pohledu právě narozeného, a proto mnohdy sahám po mnohém, zatímco bych měl vidět jen tu jedinou zářivou perlu.

Slovo č. : 28 Datum : 21.7.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Hory knih byly napsány o světle evangelia a svět se topí v temnotě. A přitom stačí odložit pera a rozdmýchat jiskřičky lásky ve svých srdcích. Pane, dávám Ti svůj dech, ať Tvé světlo, které jsi vložil do mého srdce, zazáří dodaleka.

Slovo č. : 27 Datum : 20.7.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Jak velké je to pokušení posuzovat chování druhých! A jak pramálo jsme k tomu vybaveni! Cožpak je toho v našem nitru málo, abychom to postavili na pranýř?!

Slovo č. : 26 Datum : 16.7.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Odpusť mi, Pane, že často upadám v "dobré víře" do role vykladače Tvých úmyslů, že domýšlím v "posvátné horlivosti" to, co Ty chceš nechat napovězené. Pomoz mi najít moudrost, abych si vždy uvědomoval, že Tvé Slovo je k "sycení a vedení" a že ode mě očekáváš, že budu na Tvé Slovo ukazovat, ne je znásilňovat.

Slovo č. : 34 Datum : 31.5.2013 Jméno : Jan Vopat Místo : Vysoký Chlumec
Chtít, chtít, chtít, tak strach rozplyne se a ticho Tvé přebývá ve větvích. Díky, žes mě probudil Sluncem, Pane. Kéž nepustíš mě, pak vůle Tvá v mé na pozvání stane.

Slovo č. : 14 Datum : 28.5.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Ano, příliš jsme zestárli, my věřící i nevěřící. Příliš jsme se nechali otlouci nedobrými zkušenostmi, příliš často saháme po berličce rozumu. Je dobrá k belhání se, ale brání rozběhnout se svobodně s větrem o závod. Jak často absurdně, přemoudřele citujeme Mt 18,3 (Mk 10,15) a přitom stačí otevřít oči a uši dokořán a rozpřáhnout náruč k obejmutí. Je tolik věcí k žasnutí, od Božího rána k okamžiku, kdy se znaveni stulíme do Boží náruče. Tolik příležitosti k radosti a vděčnosti! Tak snadno se pak srdce otevírá ke chvále Stvořiteli.

Slovo č. : 4 Datum : 25.5.2013 Jméno : Jan Vopat Místo : Vysoký Chlumec
Pane,jsem unaven dospělostí,toužím po dětské duši.Vezmi si vše,o čem jsem se domníval,že si musím osvojit.Poruš,prosím,mou vypočítavost.Místo mnoha slov a jmen probuď ve mně lásku,ne mou,ale Tvou lásku,Pane.

Slovo č. : 31 Datum : 21.5.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Pane, Tvá trpělivost s námi je nekonečná. Jak chápat, že na zlotřilost současné doby odpovídáš záplavou Lásky?! Jak hluboká je Tvá moudrost, když přivádíš život skrze utonutí v Lásce. Ne, to není žádná lidská moudrost, to jenom Ty, svrchovaný Tvůrce, se takto bezedně můžeš sklonit ke svému stvoření.

Slovo č. : 29 Datum : 20.5.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Jak snadno upadáme do područí svého JÁ, a to i tehdy, když konáme věci, k nimž nás Ty vybízíš. Je těžké odolat pokušení zviditelnit se v přízni Tvého požehnání, zvláště když nám přitakává i naše víra. Díky za to, že nás upozorňuješ, že zde jsme v největším nebezpečí svévole. Díky za východisko - za to, že můžeme k tobě volat!

Slovo č. : 40 Datum : 19.4.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Já vím, já vím, já vím, ale je to tak těžké zastavit vodopád slov, když srdce přetéká nadšením; je to tak těžké najít hojivá slova, když se tě dotýká bolest bližního. O co Tě však, Pane, nejvíc prosím, pomoz mi najít slova ostrá jak kosa v senoseči, pádná jak kladivo bušící do kovadliny, jemná jak pohlazení motýlího křídla a tichá jak ranní vánek. Nauč mne, Pane, mluvit, jak Ty mluvíš, kdy slovo a čin jedno jsou. Kéž by i má slova s takovou láskou a mocí povolávala k životu a ničila úklady zlého.

Slovo č. : 30 Datum : 24.3.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Pane, jsem připraven opustit vše kvůli Tobě. Ty mě však necháváš v tomto světě hamižnosti, tuposti, pokrytectví, nenasytnosti, poživačnosti,... vystaveného jeho úkladům a svodům jen s mými slabostmi. Už dávno bych utonul, ale nedovolí mi to Tvá oběť. Kráčím jen díky tomu, že mě neseš na svých ramenou, svítím jen díky Tvému oleji pomazání, jsem požehnáním pro své bližní jen díky Tvému požehnání. Každodenně si uvědomuji, že vše mohu jen v Tobě. Proto každý den přijímám jako Tvůj dar a obracím se k Tobě: Pane Ježíši, k Tobě upírám své oči a uši, Tvé lásce otevírám své srdce, tady máš mé ruce a nohy i má ústa.

Slovo č. : 19 Datum : 7.3.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Děkuji Ti, Pane, žes mi osvětlil rozdíl mezi Tvou a mou vírou. I když jsi změnil moje srdce, ten "starý člověk" ve mně zneužívá a oslabuje Tvůj dar víry ve mně. Snažím se to rozpoznávat a podle toho jednat - jak mi radíš: "žijte v Pravdě". Snažím se každodenně žít tak, jako bych to nebyl já, ale Ty (Ga 2,20), neboť Ty jsi "cesta, pravda i život" (J 14,6). Děkuji Ti za to a zároveň Tě prosím: Odpusť má selhání; má rozhodnutí se tak málo mění v činy, které by Tě potěšily. Ale přesto všechno, nikdy neopustím cestu, na niž jsi mě přivedl, neboť jen zde jsem v pravdě a mám účast na životě věčném.

Slovo č. : 18 Datum : 7.3.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Pane, pomoz nám rozpoznat, kdy činíme skrze svou, a ne Tvou víru a nepočínat si "dětinsky" v bláhovém očekávání divů a zázraků. Zároveň však udržuj a rozněcuj v našich srdcích touhu žít skrze Tvou víru, aby svět stanul v úžasu nad Tvou mocí. Vím, že chápeš (ale s "hořkostí") slabost naší víry, ale věřím a očekávám, že se vše změní, až odložíme stará těla a přijmeme nová, jak jsi zaslíbil všem Božím dětem. (1 K 15,44-55)

Slovo č. : 5 Datum : 18.2.2013 Jméno : Jan Vopat Místo : Sedlčany
A nestíní nám v srdcích v srdcích myšlenky obětí hodné? Není míra naší důvěry Bohu nepřímo spojena s životní rutinou plnou pohodlností obětí hodných? Možno zvolit cestu podle tradice postu.

Slovo č. : 26 Datum : 26.1.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Nechme pracovat Boží slovo v "čisté" podobě, ať už promlouvá přímo či zprostředkovaně. Nepošpiňujme ho tím, že se ho pokoušíme doplnit, dovysvětlit, dotvořit svými myšlenkami. Ono má dostatečnou moc měnit tento svět i naše životy právě svým původem. Vše, co k němu přidáme, byť v dobrém úmyslu, jen oslabuje tuto moc, znesnadňuje "dětské" uchopení a znečišťuje ryzost pravdy hlušinou našich domnělých významů. Jediné, co Pán chce, abychom Jeho slovu dali v tomto světě prostor a příležitost. Máme se jím sytit - má být naší duchovní potravou; máme se mu vydávat - proměňovat jej ve skutky; máme k němu přivádět své bližní - využívat všech příležitostí, aby Slovo bylo zaseto i do jejich životů. I toto mé psaní se může zdát takovým Bohu nemilým výkladem. Nechce jím být, jde jen o hlasité sebeuvědomování, které nechce poučovat, ale obdarovávat.

Slovo č. : 22 Datum : 21.1.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Můžu se radovat ze své bolestivé nemoci? Není to absurdní a zvrácené? Ne, určitě si nebudu libovat v bolesti a nebudu prosit o její větší intenzitu, ale mohu se radovat z toho, jak bolest a nemoc zvládám, že se jí nenechám ovládat, znejisťovat, deprimovat, ale že jí procházím ve víře, že mě tato zkušenost posílí a obohatí. A tak mohu i uprostřed "slz a skřípění zubů" chválit Pána za to, že mě neopouští ani na chviličku a že vše, co dopouští, i když tomu nerozumím, je k mému dobru a prospěchu.

Slovo č. : 22 Datum : 20.1.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Jeden z nejtěžších balvanů, které nás tíží a brání ve svobodném "rozletu", je smutek. Jeho zdrojem je téměř vždy naše zklamání z nenaplněnného očekávání. Máme pocit, že se nám něčeho nedostalo, či naopak, že jsme ztratili něco, co nám mělo náležet nebo jsme s tím spojili svou existenci, co dávalo našemu životu hodnotu. A právě zde je kámen úrazu - v našem úhlu pohledu na svět a naše místo v něm. Pokud propůjčíme svůj zrak a sluch Božímu vedení, spadnou nám z očí "brýle mámení" a pochopíme, že nám na tomto světě nic nepatří, že jsme jen uživateli a nositeli, že smysl života není ve shromažďování a přivlastňování, ale v dávání a obdarovávání (zasévání). Spatříme i to, že vše podstatné a důležité je v Božích rukou a že nás Bůh miluje a očekává, že my tuto lásku předáme dál. Jestliže toto vše dětsky, bez komplikujícího mudrování nahlédneme, balvan smutku se odvalí z naší cesty a uvolní průchod radosti. To je osvěžující a posilující koupel, kterou nám Bůh připravil, abychom smyli prach a pot cest a mohli plnými doušky užívat Boží přítomnost v našich životech. Nenechte si nikým a ničím vzít radost!

Slovo č. : 15 Datum : 6.1.2013 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Zdánlivě nepochopitelné spojení volního slovesa "chtít" a zdůvodnění lásky. Zní to pro naše lidské uši nepatřičně. Jak může být láska spojena s příkazem, je-li jejím životním prostorem svoboda?! A navíc s příkazy nesplnitelnými - "svatost", "dokonalost", "poslušnost". Není v našich možnostech (natož silách) něco z toho splnit. Proč to tedy Bůh vyžaduje (je vševědoucí a dobře nás zná) a ještě přitom mají být tyto požadavky důkazem Jeho lásky k nám. Co si máme uvědomit, když nás dotlačí ke zdi:"Rozumíš?!"? Co je pro nás tak důležité? Je to ZACÍLENOST našeho života. Není v naší moci dosáhnout cíle, ale směřovat k němu, neustále se pro něj rozhodovat. To On potřebuje od nás slyšet a vidět to na našich životech. Tím opětujeme Jeho lásku, tím prokazujeme hodnost být Jeho dětmi, stát se užitečnými služebníky. Tehdy může žehnat našim životům a radovat se z toho, že i my jsme pro druhé požehnáním.

Slovo č. : 9 Datum : 31.12.2012 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Svět je opojen vítězstvím. Vtrhlo do našich domovů skrze obrazovky televizorů a počítačů, zahltilo naše rozhovory, usurpuje naši pozornost z bilboardů a plakátů. Stalo se šidítkem, náhražkou za naši neschopnost a bezmocnost. Vždyť přece tak snadné a opojné je ztotožnit se s tím, kdo je středem obdivu, úcty a v naší představě i na vrcholu blaženosti. Kolem však musí být hodně randálu, barev a akcí, abychom nemohli zaslechnout volání naší duše po pokání, po pravdě, po spasení. Ale "vítězství" vtrhlo i do života moderních církví, do kázání, chval a teologie. Je to tak lákavé proklamovat sebe sama za duchovního supermana, křepčit nad zadupaným satanem a démony, poroučet "větru, dešti". Já vím, zjednodušuji. Ano, je připomínáno, že to všechno díky Ježíši. Ale často jen tak na okraji, mimochodem. To všechno je přímo živná půda pro pýchu a pýcha předchází pád, jak praví i lidová moudrost. Ale náš každodenní, všední život je naplněn porážkami, selháními, hříchem - živnou půdou pro hořkost, rodnou sestru pýchy. Obojí ničí životy lidí. Až na ty, kteří přijali z Božích rukou nový život, stali se Božími dětmi a vytvořili ve svém srdci prostor pro Boží království. Jen ten, kdo žije v jednotě s Duchem Božím ví, že je VÍC NEŽ VÍTĚZ, netouží po vítězství, ani mu neholduje, ale také se nenechává zaskakovat či rozhazovat případnými pády. Haleluja!

Slovo č. : 3 Datum : 28.12.2012 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Z tohoto slova jsem nadšený. Poznání Boha jako původce, nositele a dárce svobody bylo pro můj duchovní vývoj naprosto zásadní. Proto plně rozumím i rozkazovacímu způsobu slovesa, a to nejen pro vděčnost za oběť Ježíše Krista, která nám vězení našeho ducha otevřela. Je to právě láska - Boží i lidská - jež vyžaduje svobodu, aby se mohla zrodit, růst a vydávat plody. Jako nesmírně cenné vnímám varování před zotročením, a to i záludným - v podobě dobrých úmyslů. Tolikrát jsem za to v životě zaplatil!

Slovo č. : 40 Datum : 26.12.2012 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Slova jsou skutečnosti = skutky, jimiž se projevujeme v tomto světě. Mají stejnou důležitost, hodnotu jako zjevné činy, jimiž zasahujeme do života svých bližních. Podléhají tedy stejnému Božímu hodnocení, platí pro ně stejné duchovní principy - Co zaséváš, to sklidíš. Kdo seje vítr, sklidí bouři... - člověk za ně nese stejnou zodpovědnost. Jedním z příznaků posledního času je inflace slova. Zalykáme se množstvím slov, která jsou na nás chrlena ze všech stran. Jen málokdo z mluvících (píšících) však zvažuje dopad svých slov a svou odpovědnost za vyřčené. I zde se prosazuje, že účel světí prostředky, nebo dokonce, že produkce slov má přehlušit úzkost z opuštěnosti, z prázdnoty po nevíře v Boha, anebo pouhé "mluvím, tedy jsem." Nemylme se, Bůh po nás bude chtít vydat účet z každého proneseného slova. Ale jde ještě o něco jiného. Často hledáme za tím, co se nám děje, za obtížemi, trýzněmi, bolestnými zkušenostmi, Boha či Satana, ale jen málokdy si uvědomíme, že to může být jen prostý důsledek toho, jak smýšlíme a mluvíme o svých bližních i o sobě, kolik hořkosti, zloby, napětí oblékáme do slov a pouštíme je do světa a ona se jako duchovní bumerang vracejí v podobě "zlých věcí", jimiž jsme zaskočeni a s nimiž si často nevíme rady. Zastavme se a zamysleme se - není na čase přivřít proud své řeči a nechat ji projít filtrem Boží lásky?!

Slovo č. : 1 Datum : 10.12.2012 Jméno : Jaroslav Červenka Místo : Nečín
Co je vlastně nemoc dnešní společnosti? Ukažte mi člověka, který je opravdu spokojený. Nevidím lidi, kteří by byli spokojení,ani já nejsem. A co mi vlastně brání? Jsem pánem svého osudu? Čím jsem starší, tím více mám pocit, že asi ne. Nemohu, i kdybych stokrát chtěl, uhlídat různorodost tohoto světa a zajistit si, že na mě nic nezaútočí, že vše půjde tak, jak já chci a budu absolutně řídit věci kolem mne. Kdybych tohoto stavu dosáhl, upadl bych ve vnitřní nečinnost a stal se malým a umírajícím. Ale co dělat, když je kolem mne tolik hlouposti a egoismu, kdy zdánlivě nemohu nikomu věřit? Jsem si jistý, že každému z nás se čas od času stane, že náš "vnitřní hlas" nám napoví, co máme dělat. Je jedno, jestli je to vnitřní hlas nebo Duch svatý. Vždy je tento hlas spojen s dobrým pocitem. Poslechneme ho? Většinou ne, já často neposlouchám i když vím, že by to asi byla správná volba. Proč? Znamenalo by to vyjít z toho obranného krunýře a dát se všanc. To raději nebudu riskovat,zůstanu vševědoucí, ale nezměněný a neposunutý dopředu, ale zároveň budu s chutí ukazovat, jak je ta společnost špatná. Jestli tohle děláme všichni, není naděje na lepší společnost a lepší život, ptotože hmotné statky nám to nezajistí, jsou pomíjivé, stejně jako je bezcenná většina médií a hluku kolem nás. Jen stálá snaha, ať vnější, či vnitří nás vede dopředu a k lepším pocitům ,že jsme něco udělali, něco zkusili. Když lásku nedáme, ani ji nemůžeme očekávat. Měli bychom být vnímavý vůči znamením tohoto světa a je jedno, jestli je budeme považovat za boží či světská, ta znamení jsou, jen je chtít vidět a něčemu věřit, protože nejsme pány svého osudu, je něco víc kolem nás, něco co nás chrání, ale většina z nás tomu odmítá uvěřit a stále se nesmyslně plácá v situacích, které jsme si sami připravili. Cesta k Duchu svatému nebo k tomu vnitřnímu hlasu je lehká i složitá zároveň, ale asi je jediná správná. Nenásleduji ten hlas, k vlastní škodě, proč, když to vím? Nemám dost pokory a odvahy zároveň, to je vlastně smutné, ne? Všechno vím a přesto mi to není nic platné, Bůh mi nepochybně dal vše co potřebuji, ale je otázka, jak toho využívám, asi dost málo.

Slovo č. : 7 Datum : 2.12.2012 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Řev dopravních prostředků, řev závodních strojů, řev počítačových her, řev hudby, řev reklam, řev moderátorů, řev rodičů a pedagogů, řev politických vůdců, řev kazatelů - tak o sobě dává vědět moderní doba. Patrně chce přehlušit nejistotu, prázdnotu, osamělost v bláhové iluzi: Čím je mě (nás) více slyšet, tím více jsem (jsme). Ale je to spíše výkřik úzkosti kdesi v hlubině duše nebo triumfální manifestace ega osobního či skupinového. Proč ale dopouštíme, aby tato vlna vtrhla i do chvíle nejintimnějšího vztahu člověka a Boha - do modlitby? A to po celá staletí, nejen teď, i když teď nejsilněji. Oběť Ježíše Krista nás přitom osvobodila od veškeré obřadnosti a vnější okázalosti. On nám též řekl, že Bůh se dívá k srdci a není nahluchlý. Ježíšova oběť změnila také srdce všech znovuzrozených a učinila z něj příbytek (J 14,23) pro setkávání s Duchem, kterého nám Bůh poslal (J 14,26). To je ta svatyně, kde se děje to nejúžasnější sdílení mezi Stvořitelem a jeho dítětem. Tam vládne pokoj a ticho! Bůh promlouvá tichým hlasem a kdo mu chce skutečně naslouchat a nechat se jím vést, měl by se ztišit a upřít pozornost dovnitř, ne ven! O tom se píše již ve Starém zákoně (1 Kr 19,12).

Slovo č. : 2 Datum : 23.11.2012 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Slovo přísný směřuje ke slovu přesný. Tvůrce dokonale fungujícího vesmíru musí být přesný = přísný. Jen tak zabezpečí v přírodě stabilitu a ve sféře duchovních bytostí (tedy i lidí) mravní řád, vytvářející snesitelné prostředí pro svobodný rozvoj osobnosti každého jedince. Nejde však o řád v podobě vnějších norem, ale o řád vyrůstající z osobního soužití bytosti s Bohem ("ve mně"!) a naplňující nitro každého skutečným pokojem (ne klidem!).

Slovo č. : 1 Datum : 22.11.2012 Jméno : Josef Muzikář Místo : Drhovce
Není to poprvé, co se v dějinách církve střídá představa Boha jako Vládce a Soudce s představou Boha Lásky a Milosti. Ta druhá nezmizí, ale vždy po určité období, nebo v určité církvi se jedna z představ stane dominantní a vytlačí druhou do ústraní. V posledních desetiletích jsme svědky adorace Boha jako Dobrotivého, Láskyplného, Milosrdného, mnohdy až nabývajícího role Tatínka, kterého nejvíce těší, že může plnit naše přání, a který nemá nic jiného na práci, než pozvedat nás z bláta problémů, do nichž padáme na hubu kvůli své rozmařilosti a svéhlavosti. Ale tak to není. Je to stejně pokřivený obraz jako představa Boha, kterého nejvíce těší nás dusit a trestat za naši tupost, neomalenost a namyšlenost. Tvůrce vesmíru mající na zřeteli bezpečné směřování k vytčenému cíli nemůže si počínat jinak, než spojovat lásku s přísností, nedopustit, aby se životadárné požehnání rozmělnilo na rozmáchlé plýtvání pro sebeuspokojení bytostí zahleděných do sebe sama. Jsem rád, že můj Pán mě "zalévá" i "štípí", i když je to někdy hodně bolestivé. Ale je to pro mé dobro, které je též Jeho Dobrem. Blahoslavení ti, kteří čtou tyto řádky a rozumí.